Kapitola 339 Vydírání
„Družko,“ ozval se mi v hlavě tichý hlas mé vlčice, a jako by ho slyšel, Noahovy oči se zaostřily.
„Jsi krásná vlčice, Mrkvičko.“ Promluvil lahodným tónem, ze kterého mi po celé kůži naskočila husí kůže.
Moje vlčice ho právě viděla poprvé, takže i když jsem chtěla utéct, jak se Noah blížil, abych mezi námi vytvořila vzdálenost, mé tělo se zaseklo. Když se Noah přiblížil a pohladil mi srst, otřásla