Kapitola 102
Slyším, jak těžce vzdychá. Vím, že nesouhlasí s tím, co po ní chci. Vždycky jsem ji povzbuzovala, aby se nespokojila s tím, co pro ni rozhodnou ostatní, ale v tomhle případě bych si přála, aby to udělala. Všechno by to tolik usnadnilo.
"Jdeš taky?" zeptá se.
Zavrtím hlavou.
"Ne, miláčku. Zůstávám."
Cítím, jak se její malé tělo napíná. Zamumlá si něco pod nosem, čemu nerozumím, a ostře vydechne.
"F