Kapitola 313
Lina
Ani nevím, jak dlouho už pláču Benimu na hrudi, když cítím, jak mě zvedá do náruče a odnáší z místa, které pro velkou část mého života bylo domovem.
Jsem vyčerpaná, mé končetiny sotva reagují a v mé mysli se usadil černý mrak, který mi brání jasně myslet. Bolest, zuřivost, smutek, hněv… Všechny ty emoce, které se ve mně vzedmuly, jsou tak ohromující, že jediné, čeho jsem schopná, je plakat, a