Kapitola 228
Luna
Přitisknu špičku nože silněji ke svému hrdlu a potlačím bolestný výkřik, když cítím, jak mi proniká kůží, i když jen povrchově. Cítím, jak mi po košili stéká hustý, teplý pramínek krve, ale stále tlačím.
"Myslíš, že to něco změní? Když se zabiješ, tak ti ten tvůj zasranej Bůh stejně nepomůže, tvou mrtvolu si pak stejně vošukáme," vyhrožuje mi jeden z mých věznitelů.
"Samuelovi by se nelíbilo,