Kapitola 135
Alexi
Vcházím do jídelny s náladou pod psa. V noci jsem skoro nespal. Pokaždé, když jsem zavřel oči, se mi v mysli objevovaly ty zatracené obrazy – Angy, tetování mého jména, ty ruce svírající její pas…
Zhluboka se nadechnu a zamračím se, když si uvědomím, že u stolu sedí jen Rai.
„Co se tu sakra děje? Kde jsou všichni?"
Rai odloží vidličku a povzdechne si.
„Kluk už snídal. Pořád je naštvaný, prot