148
Jenniin výkřik je skutečně mrazivý. Oběma rukama mě strká podél zdi, ven z ložnice, dolů chodbou. "Ven!" Její drobné pěstičky mě buší do hrudi. "Vypadni!"
"Sakra, já už jdu!" Zakopávám o svou hokejovou tašku a narážím do zdi. Zvedám se na nohy, prudce otevírám dveře, házím svoje věci na chodbu a málem se vykopávám z Jenniina bytu, než mě dveře stačí praštit do zadku.
"Svatá píčo," zamumlám si pod