Tři sta tři
„Čeká…tě někdo?“
Další chichotavé odfrknutí, ale tentokrát se za něj stydím míň. „Ne, Adame.“
„Takže jak jsi…jak se dostaneš…“ Podrbe se na hlavě. „Bezpečně domů?“
„Stejně jako jsem přijela. Pojedu autobusem.“
Adam si pro sebe zabrumlá, pak mě otočí a míří zpět, odkud jsme přišli.
„Autobusová zastávka je na druhou stranu.“
„A můj pickup je na tuhle stranu.“
„Adame…“
„Je pozdě. Nebudeš chodit a jez