Dvěstěosmdesát osm
„Ach! Ahoj, ty!“ Alessia zamává na našeho číšníka, když prochází kolem s tácem jídla. Ukáže na téměř prázdnou láhev vína. „Mohli bychom dostat další láhev?“
Scott zvedne obočí mým směrem, a když přikývnu, koutky úst se mu mírně zvednou v úsměvu. Chodím sem asi dvakrát do měsíce, protože Scott respektuje mé soukromí a čte mé signály. Stará se o mé schůzky jako o královskou návštěvu, a když to vypad