Kapitola 137
(POHLED JAREDŮ)
„Doufám, že jsem se vyjádřila jasně? Protože příště už tak milá nebudu!“ sykla Ariellina matka skrz zaťaté zuby. Stačil jeden pohled na ten oheň v jejích očích a hned jsem věděl, že se svými hrozbami nežertuje.
Místo, kam mě udeřila její dlaň, pálilo, jako by ho polili pořádnou dávkou vroucího oleje. Pohlédl jsem za ni na Arielle. Na okamžik se jí v obličeji objevil soucit, než