Kapitola 227
(POHLED JAREDŮV)
Cítil jsem, jak se ve mně něco zlomilo a zkroutilo. Ta zpráva mě zasáhla silněji, než jsem čekal, a na okamžik se můj hněv vůči ní vypařil.
Sofia dál mluvila, jejím tichým, omluvným hlasem.
„Jarede… Neměla jsem tě tímhle přerušovat, je to moje máma – požádala mě, abych –“
Ale přerušil ji ocelový pohled její matky. Sledoval jsem, jak se paní Goldové sevření na dceřině zápěstí utahu