Kapitola 400
Otočila se ke mně, oči jí hořely vztekem a něčím hlubším – něčím bolestnějším. Něčím, co jsem nikdy předtím neviděl.
„Nepotřebuji tvou lítost ani charitativní skutky. Myslíš si, že nevím, jak se na mě teď díváš? Myslíš si, že jsem zlomená a k ničemu, že?“
Na okamžik jsem oněměl a šokovaně na ni zíral. „Arielle, já–“
„Myslíš si, že to spravíš házením peněz?“ Její hlas se zlomil, ale oheň v něm b