Kapitola 396
„Už nějakou dobu jsi skoro neexistovala,“ začal.
Zůstala jsem zticha a oči jsem upírala na prázdnou nicotu přede mnou.
„Jen jsem si myslel, že čím déle budu čekat, než ti to řeknu… Mám o tebe strach, Arielle. Neříkám, že to nepřežiješ. Jen… Zasloužíš si znát pravdu alespoň předtím…“
„Než umřu?“ zeptala jsem se s hořkým úsměvem. A on potom na chvíli ztichl.
„Chtěl jsem říct, než se něco stane…,