Kapitola 289
Zavrtěl jsem hlavou a už jsem mířil ke dveřím. "Ne, děkuji."
Následujícího rána mě probudilo neustálé zvonění telefonu. Zasténal jsem a natáhl se k němu na stolek, litoval jsem, že jsem ho včera večer neztišil.
Spánek okamžitě vyprchal z mých očí, jakmile jsem spatřil volajícího, a z úst mi unikl sten, protože jsem tušil, proč volá.
"Dobré ráno, mami," řekl jsem do telefonu a lehl si zpět na poste