Kapitola 226
(POHLED JARED)
Poté, co Arielle odešla, jsem si zabořil obličej do dlaní, cítil jsem, jak se mnou cloumá vlna frustrace a viny. Nemohl jsem za ní jít. Alespoň. Věděl jsem, že bych neměl.
Potřebovala prostor, a pro jednou se mi zdálo, že nechat ji o samotě je to nejmenší, co pro ni můžu udělat po všem, co jsem řekl.
Prudce jsem vydechl a snažil se uklidnit dech, ale nepomohlo to. Konfrontace se