Kapitola 1033 Bezcitná malá
Atlas mě vtáhl do náruče a objal mě. Cítila jsem se rozrušená, a tak jsem se zeptala: „Odešla s ním?“
Mé srdce bylo v tu chvíli prázdné – duté a bolavé. Dokonce jsem vinila i Avu, že chtěla odejít.
Atlas mi zvedl bradu rukou a podíval se mi do očí. „Neboj se. Patří nám. Jestli bude nešťastná, zavolá nám a já ji přivedu zpátky!“
„Víš, kde bydlí?“ Podívala jsem se na Atlase s jistou pochybností.
Atl