Kapitola 121: Zklamaní
Když jsem se probudila, měla jsem pocit, jako by mě někdo vytáhl z dalekého kraje. Atlasova krásná tvář se na mě dívala. Polekaná jsem se pokusila posadit, ale v ranách mi ostře píchlo.
"Proč tak spěcháš?" Jeho hlas zněl chraplavě.
Stále jsme byli v autě, ale zlaté slunce zapadalo za obzor.
Naléhavě jsem zvolala: "Kolik je hodin? Propána, musím vyzvednout dceru!"
"Použil jsem tvůj telefon, abych n