Kapitola 125: Osvobození
Opustit soudní budovu bylo osvobozující. Než jsem se stačila rozloučit s Adrianem, Matthew vybuchl. Spěchal dolů po schodech směrem, kde jsem stála.
Všichni mě instinktivně obklopili a chránili uprostřed.
Vypadal smutně a uraženě. Někteří z jeho přátel ho drželi zpátky. Zíral na mě se zármutkem.
"Zlato…" Nemohl to říct.
I mé srdce kleslo.
"Chlo, nechoď... Prosím, Chlo, dej mi šanci. Chci s tebou j