Kapitola 154: Bez rozloučení
Znejistěla jsem, když jsem uviděla jeho jméno. Nechtěla jsem to zvednout, ale prst mi uklouzl a stiskla jsem tlačítko pro přijetí hovoru.
"Co ti tak dlouho trvalo?"
Protočila jsem očima nad jeho velitelským tónem.
Když se nedočkal odpovědi, zeptal se: "Co se děje?"
"Nic…"
"Nezníš, že bys měla radost, když slyšíš můj hlas," řekl.
"Měla bych mít radost?" zeptala jsem se. Mám mít radost, že si na mě