Kapitola 209: Hadí tetování
S hrůzou jsem se podívala ke dveřím. Než se ke mně dostali, vůdce na mě namířil baterku. Náhlá záře mě oslepila a neviděla jsem jim do tváří. Ani jsem nepoznala jejich hlasy.
Jeden zašeptal: „Škoda takové hezké ženské.“
„Drž hubu!“ Přísný hlas je umlčel. „Dostaňte ji odsud.“
Vylekala jsem se a uviděla postavu, jak se ke mně blíží. Pokusila jsem se promluvit, ale z úst mi vycházely jen tlumené zvuk