Kapitola 159: Vysoce neobvyklé
Po dlouhé chvíli Atlas přestal s polibky a zašeptal: „Už nechci slyšet tvoje posraný výmluvy, jasný?“
Zmateně jsem se na něj podívala, jak mi utírá slzy. Pak obmotal prsty kolem mých a vedl mě hlouběji do nádvoří.
Došli jsme k výtahu a on mě vtáhl dovnitř. Když jsme vyjeli nahoru, uvědomila jsem si, že je to vyhlídková plošina s nádherným výhledem. Láhev červeného vína už tam pro nás byla připrave