Kapitola 1196 Důstojnost člověka
Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř, zahlédla jsem ho zhrouceného na gauči v pokoji, vypadal sklesle.
Potichu jsem k němu přistoupila. "Tati."
Zvedl hlavu a v očích se mu objevily slzy. "Chloe…"
Když jsem ho viděla takhle, sevřelo se mi srdce. Chápala jsem bolest, kterou moji adoptivní rodiče nosili, a těžkosti, kterými prošli. Věřila jsem v jejich lásku ke mně.
Začalo mě svědit v nose. Přešla jse