Kapitola 404 Bez váhání
Atlas byl s každým polibkem dychtivější. Kolébal mou hlavu a bránil mi se odtáhnout. Nakonec mě pustil a podíval se na mě s něhou.
"Žárlíš ještě?" Jeho zastřený hlas mě vrátil do reality a já se mu podívala do očí.
Zírala jsem na něj ohromeně, když se dotkl mých rtů. Něžně řekl: "Tvé tělo je upřímnější než tvůj postoj. Ukazuje, jak moc po mně toužíš."
Atlasova nestydatelná slova mi připadala jako