Kapitola 771 Zvláštní den
Z nějakého důvodu byla přetrvávající vůně krve v mé paměti příliš intenzivní, takže snídaně přede mnou byla bez chuti.
Po několika soustech jsem snídani odsunula. Atlas se zeptal: „Proč tak málo jíš? Nechutná ti?“
Zavrtěla jsem hlavou a podívala se na něj. „Nejde o to, že by mi nechutnala. Jen nemůžu jíst.“
Instinktivně jsem si sáhla na spánek a promnula si ho.
Atlas nervózně popadl mé zápěstí. „C