Kapitola 242: Zvláštní Nový rok
Náhle jsem si všimla auta zaparkovaného před hlavními dveřmi a srdce mi poskočilo. Jemné noční světlo v pokoji by odhalilo mou siluetu, tak jsem zatáhla závěsy a zhasla světlo.
Opřela jsem se o okno a snažila se zaslechnout jakýkoli zvuk zvenčí. Oči mi slzely a proklínala jsem se za tu okázalost emocí. Nebylo by pro nás lepší zůstat ve svých vlastních světech?
Bylo slyšet jen slabé zvuky odjíždějí