Kapitola 244: Zpožděné přiznání
Když jsem vyběhla ven a rozběhla se k řadě květináčů, nic jsem tam nenašla. Stála jsem tam zmatená a věděla jsem, že to nebyla jen moje fantazie.
Ryan se najednou objevil vedle mě. "Chceš společnost na procházku?"
Podívala jsem se mu do tváře. Usmíval se vřele. Vlna viny se mnou zametla, a tak jsem přikývla. "Jasně."
Šli jsme spolu po dvoře, bok po boku. Ryan mi dával pocit klidu, ani jednou se ne