119
NEJSEM PŘEKVAPENÝ, ŽE OLIVIE utekla na stejné místo jako já po odchodu z domova. Nemám pochyb, že tady byla. Cítím vůni jejích vlasů, tu vlastní vůni, která mi připomíná domov a nedělní rána, kdy jsme se k sobě tulili na gauči, zatímco se vařila káva a pekly muffiny.
"Cartere," zavolá Hank ze svého místa a zírá z balkónových dveří. Jak ví, že stojím tiše v jeho dveřích, to nechápu. "Vejdeš, nebo t