234
„Co to sakra děláš?"
Táta prudce zvedne hlavu, když nad ním stojím, oči zarudlé, tvář od slz. Jako mávnutím proutku se veškerý hněv rozplyne, ustupuje, když – jednou – chci, aby proudil. Nikdy jsem nebyl dobrý v tom, abych se ho držel. Je mi z něj špatně, mizerně, unaveně. Ale potřebuju ventil, a byl jsem si jistý, že tohle bude ono, protože udělat z Jennie ventil před několika hodinami rozhodně n