287
Po obědě se brodíme mělkým potokem, chladivá voda je na mých bosých nohou osvěžující. Adam jde o kousek dál, až mu voda sahá téměř po kolena, a já se pomalu vracím na břeh, srdce mi buší v hrudi jako splašené.
O pár minut později se ke mně přidá se dvěma šťastnými, mokrými psy a loudá se vedle mě, když se vracíme tam, odkud jsme přišli. Přemýšlím, jestli bych neměla několikrát odbočit a tvrdit, že