154
Sevřu volant a odvrátím zrak. „Aha.“
„Fajn.“ Nastoupí vedle mě. „Jedem.“
A já jedu, auto vystřelí vpřed, až mi písknou gumy, a dupnu na brzdy na konci dlouhé příjezdové cesty, Garrett se zachytí palubní desky a čepice mu spadne z hlavy.
„Do prdele, Ježíši Kriste.“ Jeho vykulené oči se setkají s mými a ten strach je tak, tak skutečný. „Co to sakra bylo?“ „Dlouho jsem neřídila! Jsem nervózní na sněh