325
Usmívá se a já jsem ohromená, jak moc je chlapecký. Šťastný a tak zatraceně pyšný, s tou správnou dávkou drzého sobectví. „I když by mi nevadilo slyšet tě prosit, raději ti dám všechno a cokoliv, co chceš a potřebuješ. Stačí mi to říct a je to tvoje.“
„Už je to opravdu dlouho,“ přiznávám. „Chci, abys byl jemný a trpělivý, protože jsem nervózní. Ale hlavně…“ Moje ruce sklouzávají po jeho svalnatých