Dvěstědvacetpět
„Zítra můžeme zajít na thajské,“ říkám mu.
„Platí.“ Objetím mě posílá ke vchodovým dveřím, kde u obrubníku čeká Carter.
„Jennie,“ volá Carter poněkud nahlas a mává rukama. „Jennie! Jsem tady!“ Nohama překonává vzdálenost mezi námi, přičemž se mračí na Simona. „Jennie,“ káravě říká a zastrkuje mě pod svou paži. „Co jsem ti říkal o tom, abys se stýkala s pitomci?“
„Nemám?“
„Přesně tak, kurva.“ Oteví