239
Ubrousek mi sklouzne a spadne na zem pod Garrettovo křeslo, led se rozletí. "Do prdele." Skláním se, abych ho zvedla, nakloním se moc dopředu a skončím na podlaze mezi Garrettovým a mým křeslem. "Do prdele práce." Zasměju se, nervozitou celá bez sebe. Sáhnu pod jeho sedadlo, popadnu tající kostky ledu a cestou nahoru se praštím hlavou o okraj židle. "Do prdele s tímhle." Jednou rukou se chytím za