Dvěstědvacet tři
Garrett jen tak natáhne ruku a chytí láhev, přitiskne si ji k hrudi, a já do něj vrazím.
„Jsi v pořádku?“ Neptá se, jestli jsem fyzicky celá a bez bolesti. Zpochybňuje mé zdraví rozum a jeho tón naznačuje, že mu to přijde humorné.
„Hledala jsem zubní kartáček.“ Zabořím slova do jeho klíční kosti. „Nemůžu tě líbat s ranním dechem. To je nechutné.“
Jeho modrozelené oči jsou zamlžené, těžké spánkem,