Dvěstědevadesát
„Ne,“ ušklíbne se. „Jen se o tebe strašně bojíme, protože…“ chichot „…údajně jsi jen…“ odfrknutí „…trojka z pěti na stupnici líbání,“ vyhrkne nakonec, téměř utopená hromovým smíchem mého táty.
„Do prdele. Vy dvě jste krutý.“
„A necítila žádné milostné spojení!“ Zasípá, lapá po dechu, a mé oči najdou trvalé místo v zadní části mé hlavy.
„Nezapomeň na práci s jazykem!“ křičí táta. „Potřebuje pořádno