179
„Ne abys teď zrovna zrovna zahanbovala, sluníčko. Oba víme, že to nejsi ty. Jsi moje nejoblíbenější příchuť, tak se do toho pusť a ochutnej.“
Přetře si prstem spodní ret, takže se leskne, a já přestanu dýchat, když si po něm přejede jazykem. Oči upřené na mě, strčí si prsty do úst a hrdelní sténání naplní vzduch, když se očistí. „Použij prsty,“ poroučím chraplavě.
„Nejsi můj šéf.“
„Do prdele, že n