393
K mým pětadvacátým narozeninám mi Adam dává dárek, který mi rodiče nemohli dát k dvanáctým narozeninám. Ale víc než to, dává mi je. Právě teď necítím nic silnějšího než jistotu, že moji rodiče jsou tady po mém boku, že nikdy neodešli.
Oněmělá zírám na visutý most Capilano, na řeku a stromy, na miliony blikajících světel, které rozzáří tento den. A když se podívám do Adamových očí, netančí v nich j