322
Zavrtím hlavou, stud mi stoupá do krku.
„Hej.“ Archie mi stiskne koleno. „To je v pořádku. Není kam spěchat.“
„Jenže… co když mu dám příliš mnoho? Příliš brzy? A pak, když to nevyjde, zase o všechno přijdu. Zní to hloupě, já vím, ale…“
„Není to hloupé, Rosie, ale přeji si, abys vždycky nečekala to nejhorší. Chápu to, i když se o to alespoň snažím.“
„Adam byl taky v pěstounské péči,“ řeknu mu tiše.