142
Má na sobě růžovou narozeninovou čepičku a na ramenou mě, sotva šestiletou, svírající hebkého, bledě růžového plyšového zajíčka, kterým mě překvapil.
Dveře mé ložnice zavrzají a máma vystrčí hlavu dovnitř, usmívá se, když mě vidí ještě vzhůru. Přisune se dovnitř, ale zastaví se na kraji postele a já sleduji, jak se jí v očích mihne láska a bolest, když zahlédne fotoalbum otevřené v mém klíně. Kéž